Nauč mě chodit a nauč mě dýchat
A do přízemí postav mi výtah
Jsem tvoje panenka, tak přikryj mě dečkou, prosím
Jen pozor, ať se neudusím

Vyjdem si spolu na procházku
Překvapit vrabce a kdejakou cházku
Obleč mě do šatů, co mi nejvíc sluší
Nikomu jinému to nepřísluší

Na pěkném kolotoči povozíš mě dokola
Cukrovou vatou zalepíš mi výhled
A když mi přijde na chuť ostříhat se dohola
Řekneš: „To se nedělá, takovýhle…“

A až si večer dáš bílý víno za mě
Tak já si dám raděj whisky a cizí rámě
Růžovou pentli pak uvážu si na trám
Najdeš mě tady a v zrcadle nápis „Anitram“

2008
hudba: Martina Trchová, text: Martina Trchová

Jsem pečlivě udusaná hlína
Jsem tři kroky dopředu a čtyři zpátky
Jen dělám zmatky a všechny pátky
Čekám na pondělí, až se něco změní
Není čas a není místo
Pro vytvoření jakýchkoli jistot
Jsou jenom dveře na všechny strany
A moje prsty na klikách
Připosraný strach!

A všechno, co bylo důležité
Je zavařený pod tlakem do sklenic
Jsou věci neprožité
A já nevím o tobě skoro nic

Je to jako běh na schodech do metra v protisměru
Je to jako stát v zaseknutým výtahu a být přitom na tahu

Jsem pečlivě udusaná hlína…

hudba: Martina Trchová, text: Martina Trchová

Až tě strach o půlnoci chytne na schodech za šosy
To když někdo náhle v patře zhasne
A ze tmy tiše zaprosí hlas, který znáš
Zeptá se, co že tady vlastně děláš
V tomhle domě, v tomhle poschodí
Dej mi loka vody, ani nevíš,
Jak se nachodím za tebou

Zbývají čtyři kroky ke tvým dveřím
Čtyři ozvěny v patře
Ještě nikdy spatřen
Hovořím v pozadí
A lidi dělají, že mě neslyší
Jen si pospíší
A zavřou za sebou

Kolik sklepů skryje tajemství
Kolik výtahů prozradí svůj příběh
Jenom nádech a výdech v lanoví
Jsou krátké chvíle mlčení
Když se na zvoncích promění
Další jméno za nový

hudba: Patrik Henel a Martina Trchová, text: Martina Trchová

Takhle nějak vyjou ve mně vlci, když maj hlad nebo je úplněk
Na obloze stříbrná mince čeká na převozníka
Možná ve mně někdo někdo umřel
A možná někdo novej vzniká
„Máš na růžích ustláno,“ říkaj mi to denně a stejně
Mám pocit, že vzrostla nová skála někde ve mně

Na půl cesty do života a na půl cesty k smrti
V rozviklaný starý bárce oddechujou chrti
Už z mých vlků vychovali palácové psíky
Krmili je místo masem slaďounkými fíky
Stále ale večer ze tmy probleskujou bělma
Mám za to, že v každém z nás je někde skrytá šelma.

Takhle ve mně vyjou vlci
Takhle ve mně vyjou vlci
Takhle ve mně vyjou vlci
Takhle ve mně vyjou vlci

hudba: Martina Trchová, text: Martina Trchová

Už jsem zase narvaná ve svý kůži
Dlužím svýmu tělu trochu pohybu
Mám pár ohybů navíc
A při stisku pravic se zadýchám
Už pod nohama necítím zem
Jen podlahy tramvají
Vezu se tam a vezu se zpátky
A potají vzpomínám
Jaké to je někam jít po svých
To je naše obézní láska
Co ve švech praská
A my bez ní neumíme být
A taky náš byt je nám malej
Stálej příjem potravy nestačí
Chtěla jsem udělat svět jinačí
A stejně zas jedu s ostatníma metrem
do Háje
Už brzy budu tvůj malý golem
A než mě obejdeš kolem
No, to se nachodíš…
A taky ztratím pas
Stejně jsem cestovat nechtěla
Vždyť v Praze je blaze
A dá se tu jinak dávat do těla
To je naše obézní láska
Co ve švech praská
A my bez ní neumíme být
A taky náš byt je nám malej
Stálej příjem potravy nestačí
Chtěla jsem udělat svět jinačí
A stejně zas jedu s ostatníma metrem do Háje

hudba: Martina Trchová, text: Martina Trchová

Už zase není slyšet slova
Už zase v mojí hlavě houká sova
pálená a stále na mě zírá a ptá se:
Koho jsi zabila dneska?
Zase jsi chtěla být na chvíli hezká
A pevnina zdá se být víc vzdálená.
Pán Bůh mě zatrať
Že zas chodím v noci za trať
Sbírat zakázaný ovoce
A sklízet falešný ovace
Nikdo mě nevychoval
Nikdo mi neřekl
Jak stát se ženou osvícenou
Schází mi pokora
A ta, co ji zkouším
Vždycky přes den okorá
Už zase na jazyku pálí mě zrnko pepře
V podbřišku toká hluchý tetřev
Netřeba vody i zvykem věci zreziví
Mám místo střev hady z ráje
Už od rána šeptají: Vše kolem zraje
A mý jabka v kolenou dávno zevnitř červiví

hudba: Martina Trchová, text: Martina Trchová

Tak jak okraj polí máky zarůstá
Mé myšlenky vlčí a kladou prst na ústa
Mlčím, nic neříkám
V duši se šeří
Kam jen položily dívky šeříky

Tak jako slepé střevo bolí
I když je dávno pryč
Křič si jak chceš
Nikdo neuslyší tě
Utiš své dítě
A zadus ho dřív
Než samo zahubí tě

Jsem voda stojatá
Ale už nestojím o tebe
Prozaicky pojatá báseň
Co zamkla se do sebe
Tiše tlím, čekám
Až vánek mě zvlní
Pak svůj úkol splním

Jsem voda stojatá
Ale už nestojím o tebe
Prozaicky pojatá báseň
Co zamkla se do sebe
Tiše tlím, čekám
Až vánek mě zvlní
Pak svůj úkol splním

hudba: Martina Trchová, text: Martina Trchová

Ráno jsem ateista, dozajista v nic už nevěřím
V poledne váhám nahá před zrcadlem, s kým to soutěžím
Navečer opouští mě síla, milá sedmi loupeží
Do noci hledám, kdo mě spasí, žízeň hasím pod peřím

Chtěla bych vědět, že má slova jsou ta pravá
Že to, co dnes ti tady povím, to mě zítra nestřelí
do zad, jak se to dělá v zemích – tam, kde neuznávaj práva
Že budem jíst, tak jako jsme si prostřeli.
Dvaadvacetkrát nic, jen se mi z toho hlava točí
Jak hrom do polic jsem, když do života vkročím někomu
Neumím vážit slova
Nechci lít do olova věty
Co stejně světy nezboří
Jen trochu jistoty
Žes to ty a já

hudba: Martina Trchová, text: Martina Trchová

V mým valčíku chybí jeden krok
Jsem žena s berlí v srdci
Mokrou kapuci
Přes hlavu
Mám
Podej mi prst
Vezmu si celou paži
Obnažím ji na kost

Už zítra půjdu s tebou, lásko, na trh
Tam rozměním tvou duši na drobné mince
Že chtěla jsem prince…

hudba: Patrik Henel a Martina Trchová, text: Martina Trchová

Už mi to voní tak trochu po létu
Ale to teprv zima předává štafetu
Jarním vodám
Co odplaví špinavý sníh
Už mi to zvoní v uších tak trochu po létu
v kalíšcích sněženek
bim bam, bim bam…
A ty tu stojíš opřený o strom
Uslyšíš zvonit leda mě u dveří
Možná mě máš za svůj ostrov
Jenže je povodeň
A já už ani nevěřím
Vždyť ty se nedáš roztavit pohledem
Máš totiž svou hlavu
A srdce zakleté pod ledem

hudba: Martina Trchová, text: Martina Trchová

U baru v dýmu seděl muž a na tě hleděl
Co se ti asi honí hlavou, snad ne mraky?
Přece si nemyslíš, že je to na víc neděl
A stejně jistě vedou k němu tvoje kroky
Vytáhne Gaolasky a ty ze samý lásky
Skočíš po nabídnuté noci
K ránu tě najde žízeň větší než včera a ty
Zůstaneš kdesi bez pomoci

Holka, měla jsem tě ráda a tys klesla v mojich očích
Nejde ti o představy, ale už jen o čich
Ztratilas hodinky, večeříš dressingy, u noční benzínky čekáš
Na nejhezčího z kočích

Přece se musí najít někdo, kdo to změní
Kdo setře z tvýho těla rozlitou tuš
Najde tě kdekoliv a přijde s rozedněním
poslední Mohykán, poslední muž
a já vytáhnu Gaolasky a on ze samý lásky
Skočí po nabídnuté ruce
Jenže stejně to přijde líto, nikdo už nezmění to
Taková malá revoluce

Měla jsem tě ráda a tys klesla v mojich očích
Nejde ti o představy, ale už jen o čich
Ztratilas hodinky, večeříš dressingy, u noční benzínky čekáš

hudba: Patrik Henel a Martina Trchová, text: Martina Trchová

To je to světlo pouličních lamp
To je ten svět, co někde je a který zamykám
To jsou ty cesty stokrát prošlapané
A přeci moje nohy na nich ještě nestály
Říkám si né a né
Drž se svého směru
A stále stoupá rtuť na mém teploměru
Lékaři varují a chladí moje čelo
Nemůžeš dělat všechno, co by se ti chtělo

R: Trochu mě pálí žáha a trochu svědomí
a měsíc nad domy se houpá jak na laně
Návraty domů, návraty z budoucnosti
Návraty bez výplaty, když za vraty štěká pes

Lidi se míjejí na ulicích
Jen jejich stíny se na chvíli prolnou
A v jednom tvaru stihnou si říct jen málo
Než jejich postava se stane zas volnou
Tak je to každý večer a v každém městě
Při každém setkání zaznějí v kvartě žestě
Jako když hoří a taky že hoří
A shoří další příběh, který zůstal nedopsán

A mě trochu pálí žáha…

hudba: Martina Trchová, text: Martina Trchová

Poslední pivo vypít
A pak už jít
Poslední tramvaj dohonit
A pak už klid
Poslední lístek cvaknout
A neznat cíl
Nechat se vézt až na konečnou

Poslední minci dát
Žebrákům
Z posledních sil se na ně usmát
Na dálku
Poslední slovo zaslechnout
Z jejich úst
Poslední slinu s nimi polknout
Pak držet půst
Poslední život prožít
Tak, jak sis přál
Poslední píseň složit.

hudba: Martina Trchová, text: Martina Trchová