CD Čerstvě natřeno

Tamtamy buší jako moje srdce
Tvoje ruce
bloudí jako lovci stepí
Jen já se bojím, že mě najdou
až za roh zajdou
a pak tu povyk ztropím
Na konci ulice
máš zbytky svojí munice
jsou všechny cíle předem zasaženy
Sta bubnů na spánky
a kdo se zeptal Johanky
jak pálí oheň v srdci ženy

Zas se mi vracíš denně dvakrát,
jednou večer jenom nakrátko,
však ráno zase znovu
Kradeš mi myšlenky
a sám pak s chutí hašlerky
jak vítr v ústech proženeš mou hlavu
Plížím se šachovnicí
černý bod na sítnici
to střelec Tvůj mi šach-mat chystá
Poslední rošáda
svou obrannou věž postrádám
a na bitevním poli není místa
jsem Tvá jistá
no tak…

Nečekej, nečekej víc, tohle není polovic
Nečekej, nečekej víc, po mě nepřijde nic…

hudba: Martina Trchová, text: Martina Trchová

Mám zvláštní barvu kůže
Ještě se mě nedotýkej
„Je čerstvě natřeno!“
Prošel si stovky lůžek
Hned si ve mně neustýlej
Ještě mám zavřeno!

A průvan v okně cvaká roletami
V tom rytmu tepe tu život snad už sto let a my…

Ležíme na dně sklínek
Co v nich snad bylo víno
Ale už není
Tvou hlavu na mém klíně
Pocit, že ulovíno
vše ještě není

A průvan v okně cvaká roletami
V tom rytmu tepe můj život snad už sto let a my…

hudba: Martina Trchová, text: Martina Trchová

Svítí tmou moje a tvoje tělo
Sytý dnes hladovému vzal
Není zbytí, brzy Tě to omrzelo
V sítích pošleš mě o dům dál

Červená „STÁT“ blikla na semaforu
Není kam jet a za zády mi troubí
Tak zapomenem a příště měj se na pozoru
V lásce je slepých ulic dost

Jen ještě dnes prosím vyzvi mě k tanci
budu to já, kdo se nezastaví
Víno si dám a než ztratím šanci
spletu Ti hlavu, budu Tvoje „dežaví“

„Líto“ je slovo pro slabochy
vím to, a tak ho neříkám
Nebolí to, né, hlavně mi nechy-
bí to stálé „odnikudnikam“

Červená „STÁT“ blikla na semaforu
Není kam jet a za zády mi troubí
Tak zapomenem a příště měj se na pozoru
V lásce je slepých ulic dost

Jen ještě dnes prosím vyzvi mě k tanci
budu to já, kdo se nezastaví
Víno si dám a než ztratím šanci
spletu Ti hlavu, budu Tvoje „dežaví“

hudba: Martina Trchová, text: Martina Trchová

Na náměstí,
kde sochy se klaní
teď s hodinou ranní
dva stíny se krčí.
Ještě je noc,
ještě chvíli tma schová
jejich sny, všechna slova
pro příští den.

Už po hlavních třídách život se valí
jak krev mladých milenců, již všechno si dali
A slečna zrozená ve znamení panna
se záludně usmívá, když před pátou zrána
uléhá v jinačím znamení.

A město se probouzí v mlžném oparu
na plátně tisknou se obrysy do tvaru
do tvaru Milenců, již sotva se znali,
a René Magritte štětcem je halí
do cárů látek z lhostejnosti.

A na zápěstí své znaménko krásy
ta dívka skryla, i když nechtěla asi
Dívka zrozená ve znamení panna
nemůže usnout před pátou zrána
nemůže v jinačím znamení.

hudba: Martina Trchová, text: Martina Trchová

Zavři oči, jsem Tvá Nšoči
indiánka z kmene divokého
Do minuty, prominu Ti
všechny hříchy času minulého
To, co mi nedáš dneska večer
to si vezmu časně k ránu
Už je to dávno, co jsem byla
Tvoje děvče z porcelánu

Kouknu se do slunce
a zamířím do terče duhového
Vystřelím vysoko
a na nebi Tě najdu raněného
Chci Tě hbitě v tomhle bytě
budu sladká jako marmeláda
A pak Ti řeknu, kluku:
„Mám Tě ráda jako kamaráda.“

Čtyři ruce po záruce
hledají se jako loni v létě
Dnes už se nevrátíš
a zítra ani máma nepozná Tě
Válečnými barvami si namaluju
tvář a oční stíny
Pak zmizím po špičkách
a nechám Ti tu jenom mokasíny

hudba: Martina Trchová, text: Martina Trchová

Tváříš se hochu trochu jako když ti v lochu držej místo

Je období dešťů
obvyklých gest
Za zvuku žesťů – hádek
jež měl bys snést
Tiše kráčíš bosý
ulicemi Bostonu a je mráz
A v módě už jen čaj jen ledový
co snad se pije snáz

Nejseš dost dobrej
pro zdejší svět
Nekoukáš do brejlí
a neznáš nazpaměť
Dost jmen, dost čísel, zkratek
symbolů a pojmů, co pojmou vše
Až zítra přijde pátek
zbude z Tebe kód
co rozdaj‘ všem

Ruce si nepoložím
do klína na zápraží
Čekat, že zavelí: „Žít!“
mě už se nebude chtít…

hudba: Martina Trchová, text: Martina Trchová

Očekávám návrat syna
v kraji, kde se neusíná
noc co noc ho z oken vyhlížím
Naleju dvě sklenky vína
to pak líp se zapomíná
kdo komu a pročpak ublížil

Prý udělal sis výlet
čekám na Tvůj přílet
až ohlásí ho z tlampačů
Klesám do sedadel
V řadě zavazadel
Tvoje hledám zrakem neomylných hlídačů

Na tabuli rozsvítili nápis
že let 250 má gratis
ještě jednu cestu zpáteční
Tak si vzpomínám, jaks vždycky šetřil
i ve výtiscích novin větřil
slevu v sobotu na číslo páteční

Probírám
telefonní seznam
plný jmen, co neznám,
čísel, co se na mě zašklebí
Které z nich to bylo
a kde zazvonilo,
ráno oklamaná čekám spoje z Vrchlabí

A zase marně, to byl nápad!
Bože, co kdyžs někde zapad‘
osamocen v závějích
Vždyť se venku pořád čerti žení
Stopy po Tobě není
a mě vzpomínky na nohy stavějí

Pak ale vzpomenu si taky
žes miloval vlaky
jak před tunelem houkají
Spěchám na nádraží
za jistotu dražím
srdce a vzadu u bufetu cizí holka jí

hudba: Martina Trchová, text: Martina Trchová

Vesele na kole, jedu si horem dolem
Vítr mi rozumí, sejdem se za topolem.
Krajina utíká, zběsile mě to tepe,
řítím se, nevím kam, nemyslím na repete.

R: Znám, noty a rytmus taky,
kašlu na předehry, sbalím svý saky paky,
život je krátký, odtéká po minutách,
zadními vrátky, koukáš jak pominutá zpátky.

Vlašťovky na plotě štěbetaj, co jsme to zač,
že ve svý nahotě, jsme jako zapalovač.
Někdo nás rozžhaví a my se rozhoříme,
hnízdo, co postavíš, já ve vteřině rozbořím…

R: …a dám krk, za to, že je to vončo,
rozbalím týpí a indiánský pončo.
Život je krátký, odtéká po minutách,
zadními vrátky, koukám jak pominutá zpátky.

Lidi a lidičky, kolik vás je tu všude,
úsměv a tvářičky, kdo z vás tu zítra bude?
Jste jako voděnka, co proplouvá mi mezi prsty,
kolik z vás nakonec zachytím ve své hrsti.

R: Dám všechno za lístek zpátky,
štěstí si koupíš jenom na velký splátky.
To, co je blízko, jenom to je mi drahý,
má rodná vísko, Z Atlantiku zpět do Prahy …
mířím.

hudba: Martina Trchová, text: Martina Trchová

Zhasla světla v mém bytě
Bála jsem se jak dítě
Že nepřijdeš včas
Odemknout past
zlých duchů

Jenom šeptání myší
Ozvalo se z mých skrýší
Když jsem po tmě stála
Jedna prokousala
se mi k uchu

…

Vyndej mi z těla třísku
Je tam od doby zisků
I minulých ztrát
Akorát
ještě bolí

Připadá mi tak zvláštní
Tahle chvíle všech vášní
zbavená
Život jak stopka lístku
okamžik -zrnko písku
v hodinách

…

Připadá mi tak zvláštní
Tahle chvíle všech vášní
zbavená
Život jak stopka lístku
okamžik – zrnko písku
v hodinách

hudba: Martina Trchová, text: Martina Trchová

Z olověného nebe
dýchl obr ze svých žeber,
vítr se zved a teď tu řádí.
Myšlenky rozházel
a teď tu houpe na váze
mé hříchy, mé klokotavé mládí.

R:
Pohlaď mě, proboha Tě prosím,
můj živote,
já se Ti přebohatě odměním.
Šeptej mi do ucha, že
všechno bude v pořádku,
že svět mi neukáže
záda.
Vždyť jsem ho měla jenom ráda.

Pátrám, kdo ve tmě ruku podá,
potom spláchne do záchoda
mapu, povede mě správně.
Vím, že se plížíš těsně za mnou,
dáváš naději jen klamnou,
že tu nejsem sama na dně.

R:
Pomoz mi pro Boha…

Strašně se bojím,
tak mě přijmi pod obojí
křídla, nenech mě tu sežrat se tu zevnitř.
Roste to ve mně
tohle agresivní sémě
strachu, řekni mi, že tenhle pokus není třetí.

R:

hudba: Martina Trchová, text: Martina Trchová

Dar chvilek pár
Co vítr vzal
Řekl mi jen
Že zve mě dál
A tak jsem šla
Na těch pár vět
Hra předešlá
Věštil z karet

Že nebudeš můj
Nebudu tvá
Láska se ztratí
My změníme tvar
A po každé růži
zůstane stesk

hudba: Martina Trchová, text: Martina Trchová

Leden je v loužích
Už nám je silou mrazu zamyká
Dvě kapky touží
Splynou a už je kámen polyká
Lidi si kreslí
Prstem do jinovatky
Prdelky z lásky k sobě
Že na Tě myslím
A padam na lopatky
i v týhle kamenný době

A ty se ptáš, jestli je moje láska veliká
A ty se ptáš, jestli je moje láska veliká
A ty se ptáš, jestli je moje láska veliká

Až přejde únor
Roztajou všechny sněhy na mezích
Zůstanu úhor
Nezaseješ mě, ani nezkosíš
V březnu se ptáci
Prozpívaj melodií do jara
A na mě havran:
„Nikdy víc!“ z balady od Edgara

A ty se ptáš, jestli je moje láska veliká
A ty se ptáš, jestli je moje láska veliká
A ty se ptáš, jestli je moje láska veliká

hudba: Martina Trchová, text: Martina Trchová