CD 90 % štěstí

Máš scénáře na devět životů
A pak tě z pokoje kdosi volá
Jen tak si mimoděk sáhneš na čelo
Teplotu nemáš, ale nějak nejsi celá
Tohle je devadesát procent ze mě
Tohle je pro tebe, tohle si vem
Ale ty rostlinky, co kolem raší
Nechej růst, potřebují ven

A kousek mojí země
Kousek mojí země

A možná tu vyroste buš
A možná úhledný záhonky s křehkými saláty
A nebo úžasná rozlehlá zahrada plná zákoutí

Když v půl druhý ráno potřetí
Po čtyřech z postele vstáváš
V duchu si na prstech počítáš do pěti
a šestý smysl ti to dává
Tohle je devadesát procent štěstí
Tohle je pro tebe, tohle si vem
Ale ty rostlinky, co kolem raší
Nechej růst potřebují ven

A kousek mojí země…

Vítr se zvedá, mraky letí k obzoru
To zima předehnala podzim
I auta jezdí rychleji, jak řeka se valí korytem
Není, kde přejít
Píšu ti palcem a vynechávám písmena
Jsme přece napojeni - já a ty
XX - objímám tě

A všechno letí dopředu a nic se nevrací
Tak dýchám, jak nejrychleji dovedu
A směr neztrácím

Před naším domem lampa zablikala
Asi chytla druhý dech
Vločky se zmítaj ve stroboskopu
Končí vleže na zádech
Jsi tam? Promiň, občas tě ztrácím
Občas mi vypadáváš

A všechno letí dopředu a nic se nevrací
Tak dýchám, jak nejrychleji dovedu
A směr neztrácím

Neslyším výbuch 
Ve vlastním obchodním centru
Nevím, že sanitky už míří
Buddhisti s korálky opakují mantru
V mé malé jeskyni padaj netopýři
Hlavou dolů, hlavou dolů

V ulicích zmatek
Děti se držej matek za sukně
Je pátek třináctýho nebo co
"Neboj se" říká mi černá kočka na okně

A já nerozumím
Umím jen odezírat ze rtům rybám
Nemám kapacitu pro zvýšené hlasy
Asi na mě ani nemluvte
Nerozumím
Umím jen odezírat ze rtů rybám
Nemám kapacitu
Vím jen, že byla jsi tu

Plují mezi námi tiše jako plankton 
Perlorodky
Ztracené poklady hledají po dnech moří
Není co říct
Soukromý bankrot, nemají doklady
Hlavu nad hladinou
Krátké nádechy dny po dnech...

A ony nerozumí
Umí jen odezírat ze rtům rybám
Nemaj kapacitu pro zvýšené hlasy
Asi na ně ani nemluvte
Nerozumí
Umí jen odezírat ze rtů rybám
Nemaj kapacitu

Aniž se potkáme, budeme spolu
Zapálíme jednu svíčku na dvou různých místech
Měsíc tak zuřivě svítí 
A od stolu to připomíná takovou tu lampu na výslech
Ani letos nedělám cukroví
Těsto se tak dlouho a otravně míchá
Stojíme u oken a v podkroví
Když zesílíš telefon
Uslyšíš, jak dýchám

Tak jako sněhuláci každý na jiným kopci
Paprsky satelitů svítí uprostřed noci
Až sem dolů na nás...

Mám tě a ty máš mě, virtuálně
Mám tě a ty máš mě virtuálně

Pojedu k rodičům a bude to stejný
Jako jsou stejný všechny čistý domy v týhle čtvrti
Máma se ptá na tvoji kočku a práci
A taky na to, jestli neplánuješ ňáký děti
Já nevím, my nemáme žádný plány
My řešíme v tuhle chvíli, jak se vůbec potkat
A pak jí ukážu Tvý svítící plavky 
I s Mrtvým mořem na barevnejch sprnovejch fotkách

Mám tě a ty máš mě, virtuálně
Mám tě a ty máš mě, virtuálně

Tak jako sněhuláci...

Včera jsem na zahradě vykopala kosti bílý a dokonalý
Léta tam leželo v hlíně, v hloubce zvíře sto let starý
A já ho znám, čichám ten pach
Je to mý minulý já a jsi to ty
A je to strach

Že jsme se nepohli ani o píď 
Ani o ten metr
A že mě můžeš chytit za vlasy pořád

Roky jsme myslela, že jsme už oba na jiný planetě
A ne že tě potkám tady
Na tyhle záhony stejně nikdo nechodí
Roste tu mech, svízel a kapradí
Já to tu znám, čichám ten pach
Je to mý minulý já a jsi to ty
A je to strach

V hrnku na dvoře káva
V houpačce dítě spí
Takový malý zázrak
Náznak samoty
I kdybych rozum měla
Těžko bych rozuměla téhle chvíli

Slunce mi duhu za víčky
Vykreslí kružítkem
Střed zabodne do úzké uličky
Mezi snem a prožitkem

V hrnku na dvoře káva
Takový malý zázrak

Když jdou kolem bílý tenisky
Vím, že svět je čistý a krásný
Nemyslím na špínu kolem
Dívám se zdola
Mé okno v úrovni ulice volá 
nahoru: Skloňte se ke mně
Tady bydlím od svých šesti
Co když jen já vidím vaše pošlapané štěstí...

Tuhle šly kolem žabky
Mlaskaly do rytmu
Velkýma hubama polykaly horký vzduch 
Asi šly na svou písečnou pláž
A jen bůhví, proč se vracely jak podťatý
Co když jen já vidím tu smůlu
Co lepí se jim na paty

Taky tu dennodenně mezi odpadky
Kráčejí v synkopách ženy na vysoké noze
Zrozené k úspěchu míří k obloze
A já nestíhám, volám za nimi nahoru: Jste tam?
Co když jen já cítím všechnu vaši tíhu světa

Říkalas, ať ti nevolám
Máš toho moc a co malá
Slyším ji, jak tam vzadu huláká
Pošli mi fotky

Ten koš tu nech, ten vynesu
Dám si ten pytlík na hůl
Soused mi slíbil, že to pověsí
Jenom mi střihni tady vlasy, prosím

Tvé křehké dlaně padaj na mou hlavu

K obědu kaše z pytlíku
Nevadí? Nevadí
A co je u vás nového
Už máte schody?
Mohla bys mi prosím pověsit záclony
Mám na to fígl, ale dneska mi to nejde
Včera tu byla Vlasta, hrály jsme karty
A nechceš koláč, přinesla mi

Tvé křehké dlaně padaj na mou hlavu

Tiše si hraje a skládá střípky světa
K tomu si pobrukuje
Melodii, která není ani na dvě ani na tři ani na pět
Natřené parkety se v slunci blyští
A do mě tisíc sluncí otiskují a ona piští

Všechny ty věci, co si myslím, že vím
Leží na zemi a jsou rozebraný
Z kostiček vzniká nový dům a zve mě dál
Možná se nevejdu do dveří, říkám
Ale mami, ty mi nevěříš 
Za ruku mě vede tam, kde už to znám

Nejlepší roční období je to, kdy nezlobí
Nejlepší roční období je to, kdy nezlobím

Až ožije trychtýř
Struhadlo s tisíci oky koukne se na nás
Naslouchej, to zní jako když si dveře zívly
A vlistovém těstě jablka spí
A ty se vedle probouzíš

Nejlepší roční období je to, kdy nezlobím
Nejlepší roční období je to, kdy nezlobím
Nejlepší roční období je to, kdy nezlobím

A nemusím mýt nádobí a nemusím…

V domě je ticho, jen pastičky klapou
A každou lichou bytost lapnou
Mráz kreslí do oken arktickou buš
Už třetí noc moc nespím
Jsou chvíle, kdy zamrzá všechno v těle
Hodiny odbíjí na kostele
Chodníkům zasypou solí rány
Vrány je umažou tuší

Netuším
Kdy tahle zima skončí
Netuším
Kdy tahle zima skončí

Mám patery ponožky a čtyři svetry
A kamna hučí, jak hučí jen petry
A čím víc přikládám uhlí
Tím víc mám všechno ztuhlý
A možná, že se mi to všechno jenom spletlo
Venku i uvnitř je normální teplo
A ten chlad do morku kostí
Je jen hrůza z budoucnosti

Netuším
Kdy tahle zima skončí
Netuším
Kdy tahle zima skončí

Všechny naše slova se sráží na skle
Stékají dolů a tvoří kaluž
Budu v ní hledat, co chtěli jsme si říct
No co už, no co už, no co už

Dokud je dech na tvé straně
Aspoň ta pára ke mně mluví
Možná že jednou všichni složí zbraně
No, kdo ví, no, kdo ví, no, kdo ví

Kam ses to vydal
Že už mi nic nepovíš
Kam ses to vrátil
Že už se o nás nic nedovíš

Z výšky na mě padá listí
Podzim se hlásí o kus dřív
Bříšky prstů dotýkám se mraků
Ťukám, otevři